Johannes Škultéty
| Johannes Škultéty | |
|---|---|
| Narození | 1450 Königsberg |
| Úmrtí | 1526 (ve věku 75–76 let) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Johannes Škultéty, též Sculteti, Scultetus, Schultze, (* kolem roku 1450 v Královci; † 1526[1]) byl německý duchovní, profesor v Heidelbergu a poté kanovník ve varmijské diecézi ve Fromborku. Na počátku 16. století byl vedle Alexandra Škultétyho a Bernharda Škultétyho jedním ze tří lidí v okruhu Mikuláše Koperníka, kteří nesli latinizované jméno Scultetus/Sculteti (česky Škultéty, z německého Schulz, Schultheiss).
Život
[editovat | editovat zdroj]Svá studia na univerzitě v Kolíně zakončil kolem roku 1470 bakalářským a magisterským titulem. V roce 1474 se přesunul na univerzitu v Heidelbergu, kde byl až do roku 1497 profesorem a po nějakou dobu i rektorem. Německý král a pozdější císař Maxmilián I. poté doporučil Škultétyho do úřadu v knížecím biskupství Varmie. K jeho nástupu do varmijské katedrální kapituly dochází po roce 1492, nejdříve v roce 1496, tedy přibližně v době, kdy se stal kanovníkem ve Fromborku také Mikuláš Koperník. V roce 1502 byl Škultéty zvolen varmijským arciděkanem (jako jediný držitel této pozice ve Fromborku) na návrh varmijského knížecího biskupa Lukáše Watzenrode, kterého vždy podporoval. Po jeho smrti v prosinci 1512,[2] a také v letech 1519 až 1521, se Škultéty, vysoce ceněný jako vyslanec, již v pokročilém věku vydával na různé mise na pokyn nového biskupa Fabiana von Lossainena. Během rytířské války pobýval od roku 1520/21 v Elbínku, kde byl považován za hlavu varmijské katedrální kapituly a nejvýznamnější[3] osobu na pruské intelektuální resp. humanistické scéně.[4] Koperník patřil mezi několik málo důvěrníků v rámci kapituly, s nimiž se cítil spjatý podobně nesobeckým závazkem k obecnému dobru. Jako vyslanci museli Koperník a Škultéty pokaždé velmistra požádat o glejt (ochranný list).[5]
Korespondence se Škultétym a o něm je diskutována v sebraných spisech Mikuláše Koperníka. Zahrnuje mimo jiné i latinský dopis[6] Koperníkovi z roku 1521, který je proložen německými citáty. Krátce předtím, než byl dopis napsán, zemřel kanovník Balthasar Stockfisch, který uchovával pečeť a různé listiny kapituly. Škultéty, Koperník a Heinrich Snellenberg byli jediní, kdo během rytířské války neutekli, všichni ostatní uprchli do Gdaňsku. Škultéty, Koperník a biskup se dohodli, že se ujmou obrany hradu Allenstein sami (bez cizích vojáků) a Škultéty opatřil z Elbínku arkebuzy.[7]
Jeho básnické dílo[8] se nedochovalo, ale bylo považováno za dobré. Po smrti v roce 1526 ho na pozici varmijského kanovníka 26. října nahradil Felix Reich.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Sculteti na německé Wikipedii.
- ↑ Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe s. 67
- ↑ s. 120
- ↑ William Urban: RENAISSANCE HUMANISM IN PRUSSIA:THE COURT OF THE GRANDMASTERS, Monmouth College (Il) department.monm.edu. department.monm.edu [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-13.
- ↑ Journal of Baltic studies, Association for the Advancement of Baltic Studies, Taylor & Francis, 1991 s. 105 (Google-Buchsuche)
- ↑ s. 42 a násl.
- ↑ s. 67 a násl.
- ↑ L. Prowe Copernicus, Die Sorge um die Verteidigung Allensteins s. 119-125
- ↑ William Urban
- ↑ s. 98